Obecně o kudlankách

  1. O podmínkách chovu kudlanek obecně a trochu podrobněji.. A o určení pohlaví
  2. V čem kudlanky chovat
  3. Vývojové fáze kudlanek aneb fáze svleku
  4. Podrobněji o krmení kudlanek
  5. Náročnost při svleku kudlanek
  6. Co pijí kudlanky
  7. Ootéka a její ubikace
  8. Páření
  9. Délka života kudlanky a rychlost růstu
  10. Zdravotní obtíže
  11. Dovětek

O podmínkách chovu kudlanek obecně a trochu podrobněji.. A o určení pohlaví

O kudlankách lze obecně říci, že se dají chovat při pokojové teplotě kolem 23°C a 50% vlhkosti. Klasickými druhy jsou Sphodromantis lineola nebo Sphodromantis viridis a jiné. Běžných, avšak nádherných druhů kudlanek je calá řada: Polyspilota griffinii, Stagmatoptera femoralis, Hierodula sp. Sumatra „golden“, Hierodula mambranacea a mnohé, mnohé další.

Samozřejmě jsou i druhy, které vyžadují vyšší teploty či vlhkost. Mezi ně je možné zařadit kudlanky rodu Deroplatys desiccata, které napodobují suchý list. Některé druhy je třeba udržovat v suchu a vlhčit pouze nepatrně, například jen ráno a večer. Mezi takové patří kudlanky Idolomantis diabolica.
Večer se teplota kudlankám zpravidla snižuje a vlhkost naopak o něco zvýší. V podstatě jde o to co nejvíce napodobit přírodní podmínky, typické pro původní domovinu kudlanky. Některé kudlanky (např. rodu Danuria cf. Barbozae, původem z Afriky) vydrží i velké extrémy - přílišné vlhko nebo sucho, či málo stravy – a zdají se být ideální pro začátečníky.

Přeci jen ale nechceme kudlanky trápit, spíš je chovat tak, aby byly co nejvíce spokojené.

Jsou to velmi kontaktní tvorové, ba dokonce učenliví a ve hmyzí říši opravdu dost výjimeční. Společnost člověka vyhledávají, ne-li dokonce i vyžadují, rozpoznají a mají rády toho, kdo se o ně stará. Obezřetnost je však na místě, přeci jen kudlanka je dravec, a to je třeba si vždy uvědomovat a nepřistupovat k nim bezhlavě.

Pohlaví kudlanek každý chovatel určuje dle svých zkušeností. Mně se osvědčila metoda pomocí oční optiky, kdy se zaměřím na spodní část, většinou předposledního článku zadečku. Samečci ho mají užší a rovný, samičky širší s náznakem rozdělení ve dví (jakoby písmeno „V“).


V čem kudlanky chovat

Jsou to dravci, takže je umístíme každou zvlášť.

Některé druhy lze chovat i společně, jako Phyllocrania paradoxa, Haania vitalisi, Danuria cf. Barbozae, Popa surca crassa a ještě několik málo dalších, musí mít však neustále v chovném prostoru nějakou potravu, jinak může dojít k vzájemnému napadání. Ještě jsem nezkoušel chovat více různých druhů pohromadě, vždy pouze kudlanky jednoho druhu a to maximálně do L3. Převážná většina se chová individuálně - zvlášť - vzhledem k jejich možnému kanibalismu.

V začátcích života kudlanek jsou pro jejich chov ideální speciálně upravené kelímky různých velikostí opatřené otvory. V době růstu kudlanek nedávat žádné větve do chovných nádob, jelikož by mohlo dojít ke špatnému svleku a posléze i k možnému úhynu. Větve lze připevnit pouze na strop. Necháváme chovné nádoby volné (jen s tamponem na dně), aby měly kudlanky bezpečný prostor.

Uvádí se, že mají mít prostor třikrát vyšší a dvakrát širší, než je aktuální velikost jejich obyvatele. Jde o to, aby se kudlanka mohla vždy bezpečně vysvlékat nebo si pohodlně ulovit svou kořist.

Pro vysvléknutí kudlanky je důležité umístit na „stropu“ kelímku síťku například z perlinky, jelikož převážná většina druhů tráví nahoře nejvíce svého času. Některé druhy se špatně pohybují po hladkém povrchu anebo to vůbec neumějí. V tom případě umístíme perlinku či podobný materiál i na stěny kelímků. Pozor na plíseň! K pokrytí dna se nejlépe hodí odličovací tampony, čisté a bez parfémů jsou z hlediska hygieny ideální. Je na nich vše vidět a v případě potřeby udržují i vlhkost. K manipulaci s živočichy a se vším možným se používají různé pomůcky k chovu, jako je například pinzeta, manipulační hůlka a další.

Když se kudlanka vysvleče do adultu (dospělosti), což se pozná dle toho, že má již plně vyvinutá křidélka, může se umístit například do terária, insektária či plastové ubikace, upravené dle individuálních požadavků. Někdo používá například velké skleněné nádoby, fantazii se meze nekladou, hlavní je, aby bylo kudlance dobře. Nezapomeneme na umístění perlinky na „strop“ a v případě potřeby i na stěny, použít můžeme i korek. Různé epifytní rostliny, nerosty či kořeny a korková kůra slouží nejen k ozdobě terárií, kudlanka je využívá i k nakladení ootéky nebo se po nich pohybuje. Dobrým doplňkem jsou různé větve, které nesmějí plesnivět. Používá se bříza, vinná réva, černý bez, dub nebo jiné tvrdé, neplesnivějící dřeviny. Pozor na jehličnany, které mají pryskyřici, a tudíž nejsou vhodné. Na dno můžeme dle potřeb kudlanky umístit různé druhy písku, kokosové drcené vlákno nebo drobné ozdobné kamínky, mechy a další různorodé materiály. Jde spíše o okrasu, než-li o potřebu. Zemina a rostliny včetně mechů nám pomáhají udržovat vlhkost a nemusíme tolik vlhčit rozprašovačem.

Někdo chová kudlanky v pokoji i volně na rostlinách. Vhodný je například rod Hierodula různých druhů, ale i Sphodromantis či Stagmatoptera. Doporučuji volně chovat samice tak od L5 a výše. Samci jsou více neklidní a v dospělosti i létají.

Kudlanky nemusí mít speciální osvětlení, ale musí mít dostatek denního světla na to, aby viděly na svou kořist a mohly si ji ulovit. Ovšem máte-li v teráriu rostliny, tak ty vyžadují ke svému růstu speciální osvětlení.

U nás používáme různé druhy epifytních rostlin. Jsou nejen ozdobou chovných nádob a terárií, ale slouží i k udržování klimatu. Dají se použít i jiné nechemicky ošetřované rostliny. Také se mohou používat umělé rostliny.

V případě potřeby vyšších teplot napodobujeme přírodní podmínky. Tedy když v přírodě svítí slunce z vrchu, tak výhřevné zařízení (např. žárovku) umístíme nahoru a nedáváme žádné výhřevné podložky. Vždy je potřeba si o kudlance zjistit, jaké má podmínky ve své domovině a ty co nejvíce napodobit.


Vývojové fáze kudlanek aneb fáze svleku

Kudlanky mají proměnu nedokonalou, to znamená, že nemají larvální stádium a rodí se v podobě malé kudlanky, která se může od dospělé podoby lišit, někdy i dost zásadně. Třeba nymfy orchidejové kudlanky Hymenopus coronatus vypadají hned po narození skoro jako malincí mravenci a podobu mění až s dalším svlekem. Takto se v přírodě maskují. Podobných proměn je samozřejmě u různých druhů více. Co druh, to specifikum. Opět další rys, který dodává kudlankám na zajímavosti.

Obecně lze říci, že samičky se vysvlékají desetkrát. Samečci pak mají o jeden svlek méně. Po narození kudlanky označujeme jako vývojovou fázi L1. S dalším svlekem je to L2, potom L3 , L4 a tak dále dle druhu kudlanky. V podstatě se jedná o její stáří a tím pádem i o velikost. Také si mohou přidat či ubrat jeden svlek, a to v závislosti na faktorech jako je teplota, vlhkost, strava a další. Samičky některých druhů mají svleků méně, osm nebo devět, také samečci mohou mít i o dva svleky méně než samička, jako například u druhu Deroplatys lobata. Před posledním svlekem kudlanku nazýváme subadultní a po posledním svleku se kudlanka nazývá adultní. Pre-subadultní je jeden svlek před subadultním, tedy dva svleky před adultním (posledním).

Jak v případě potřeby zpomalit růst samečka či zrychlit růst samičky se dočtete níže.


Podrobněji o krmení kudlanek

Aby kudlanky pokud možno co nejlépe prosperovaly, doporučuje se jim předkládat pestrou stravu, a proto jim nabízíme nejrůznější druhy krmného hmyzu. U některých druhů je to i nutností. Nejraději loví mouchy, ale z hlediska výživy jsou pro ně ideální švábi. Dle mých zkušeností je jedním z nejlepších a nejbezpečnějších druhů Shelfordella tartara v různých velikostech. Dospělé kudlanky nepohrdnou sarančaty, nejvhodnější je asi saranče stěhovavá Locusta migratoria.

Nejmenší kudlanky ve fázi svleku L1 - L2 krmíme octomilkami Drosophila melanogaster nebo o něco většími Drosophila hydei/funebris ve fázi svleku L1 – L4 (vše musíme přizpůsobit velikosti daného druhu kudlanek). Později od L2 a nebo pro nymfy větších rozměrů od L1, jako je rod kudlanek Deroplatys, Heterochaeta a jiné se podávají nymfám kudlanek octomilky Drosophila funebris či hydei. Jsou také hodně malé druhy kudlanek jako je Haania vitalisi, které se krmí po narození chvostoskoky (Collembola) a bez tohoto druhu potravy se neobejdete.

Osvědčený způsob, jak octomilky ,„sesbírat“, probíhá za pomoci trychtýře a zkumavky; tzv. krmná sada se používá na veškerý krmný hmyz menších rozměrů. Nad umyvadlem či vanou se hmyz sklepe přes trychtýř do zkumavky a následně se dávkuje dle potřeby.

V dalším stádiu od L3 a výše i malé nelétavé mouchy domácí „curly wings - vždy podle úměrné velikosti kudlanek.

Stravu lze též zpestřit červy, ale jen občas, jelikož jsou velmi tuční.

Ne všechny druhy kudlanek lze krmit cvrčky, ale v přiměřeném množství, když se strava obměňuje, jimi některé druhy kudlanek můžeme nakrmit. Citlivé druhy kudlanek však po nich mohou i zemřít! Za všechny je příkladem nádherný druh Idolomantis diabolica, kterému nelze v žádném případě cvrčky předložit! Cvrčci totiž často přenášejí infekce nebo mohou způsobovat jiné zažívací obtíže. Kudlanky rodu Rhombodera sp. „Ko Phayam“ po cvrčcích zvracejí, což jim rozhodně neprospívá. Proto je důležité si najít vhodného chovatele cvrčků, který má zdravý chov. Osobně používám mikro cvrčky, až po dospělce výhradně cvrčky domácí (Acheta domesticus) a to kudlankám, kterým cvrčci nevadí, což bývají základní druhy kudlanek jako např. Sphodromantis, ale i Deroplatys a další. Rozhodně je důležité se vyvarovat toho, aby cvrčci tvořili hlavní podíl stravy. Méně nebezpeční jsou i švábi druhu Blaptica dubia. Nicméně ani ty některé druhy kudlanek moc dobře nesnášejí.

Velikost krmného hmyzu by měla obecně dosahovat asi třetinové velikosti kudlanky. Kudlanky jsou sice schopné ulovit i kořist téměř stejně velkou jako ony samy, ale nic se nemá přehánět a je třeba, aby si každý sám odpozoroval, co je pro jeho konkrétní kudlanku to nejlepší. Velikost krmného hmyzu je třeba pečlivě vybírat, aby se kudlanky nevystavovaly stresu nebo se dokonce samy nestaly potravou. Největší nebezpečí nastává, když se kudlanka svléká, v tu dobu je totiž nejvíce zranitelná. Zranit a dokonce i pozřít jí tehdy může hlavně cvrček...

Když se stane, že máte doma pouze menší krmný hmyz, tak dejte kudlance více kusů nebo krmte častěji, třeba mouchami můžete krmit velkou kudlanku i každý den. Pakliže nejeví zájem, může to být proto, že krmný hmyz je opravdu moc malý.

Pozor: Pokud kudlanka odmítá krmný hmyz a vyzkoušeli jsme jí již předložit několik různých druhů, tak ho v žádném případě dlouhodobě u kudlanky nenecháváme! Pravděpodobně se bude svlékat a nebo je už po svleku, to poznáme tak, že je u kudlanky svlečka. U dospělé kudlanky to může být zapříčiněno tím, že právě položila ootéku. Také ale mohly nastat u kudlanky zdravotní obtíže.


Náročnost při svleku kudlanek

Kudlanka před samotným svlekem již odmítá potravu. Krmný hmyz je nutné odstranit a nenechávat ho ani v její blízkosti.

V té době je dobré udržovat o něco vyšší vlhkost, aby se kudlance podařilo lépe svléknout. Pozor na „speciální“ druhy.

Toto období je pro kudlanky nejnáročnější, je dobré jí věnovat více pozornosti, ale pokud možno s ní nemanipulovat.

Když spadne a je ještě ve svlečce, lze jí zachránit tak, že ji zavěsíme zpět nahoru například izolepou anebo ji kolíčkem připneme na rostlinu.

Pokud již vysvlečená kudlanka spadne a není schopná se ještě sama pohybovat, pomůžeme jí opatrně zpět nahoru, aby se chytila. Má-li již zdeformované končetiny z důvodu špatného svleku, lze jí krmit ručně z pinzety, dokud se nebude znovu svlékat, potom má totiž šanci, že po vysvléknutí bude opět v pořádku. To samé platí, když se jí utrhne nožička nebo tykadlo. V dospělosti jí ale již nedoroste.

Po vysvlečení se kudlanka tři až pět dní nekrmí a nechává se v klidu. Čím starší, tím delší pauza. To samé platí při běžném krmení, kdy malinké kudlanky krmíme jednou za dva až tři dny, a ty starší jednou za tři až pět dní i déle, a to vždy podle velikosti zadečku. Překrmováním můžeme kudlance zkrátit život nebo ji dokonce i zabít.


Co pijí kudlanky

Kudlanky musejí také pít, a proto se jim musí rosit stěny chovných nádob či terária rozprašovačem což je také dobré k uchovávání vlhkosti nebo jim podat vodu jiným způsobem např. z pipety.

Přímo milují medový roztok a některé druhy i různé ovoce. Meloun je pro ně výtečnou pochoutkou.

Především však mají tekutiny z krmného hmyzu.


Ootéka a její ubikace

Po určitém čase začne samička klást ootéku, ve které jsou uschována vajíčka. Tvar ootéky se liší podle druhu kudlanky. Za svůj život jich samička postupně naklade několik. Některé větší druhy jich zvládnou třeba i deset a více. Menší druhy méně, zhruba tak dvě, až pět ooték.

Pro ubikace ooték a k odchovu čerstvě narozených kudlanek slouží například speciálně upravené kyblíky nebo síťová insektária, která se mohou používat i k chovu dospělých kudlanek. O ootéky se musíme řádně starat, udržovat patřičnou teplotu a vlhkost a to vždy takovou jako u daného dospělého druhu kudlanek či o stupeň až dva vyšší teplotou a o něco vyšší vlhkostí, zhruba tak o 10 %. Pozor na plísně!

Po měsíci až dvou dle druhu kudlanky se začnou z ootéky spouštět na speciálních vláknech maličké kudlanky, které se označují již L1, jelikož jsou hned po narození prvně vysvlečené. Bližší informace naleznete v kapitole Vývojové fáze kudlanek, fáze svleku.


Páření

Aby se z ooték vyklubala mláďátka, musí se samička spářit se samečkem. Rozmnožování je pak specialitou chovu. Jak na to si musí přijít každý sám. Metody jsou různé, ale kdyby se mělo vše vyzradit, mohlo by se ztratit ono kouzlo chovu tak úžasných tvorů, jakými kudlanky bezesporu jsou. Jediné co mohu doporučit je samičku co nejvíce nakrmit, aby neměla „choutky“ samečka pozřít. Přesto se často stává, že mu ukousne hlavičku, jelikož to jsou dravci. Důležité je, aby kudlanka měla před pářením čas dospět z adultu (posledního svleku) do dospělosti, kdy se už může pářit. U velkých druhů kudlanek je to měsíc až pět týdnů u samiček a alespoň čtrnáct dní u samečků. U malých druhů kudlanek je to zhruba minimálně tři týdny u samiček a kolem deseti dnů u samečků.


Délka života kudlanky a rychlost růstu

Život kudlanky trvá obecně od jejího narození kolem jednoho roku. U větších druhů i rok a půl, případně i déle. A některé malé druhy žijí tak půl až třičtvrtě roku. Samečci mají vždy život kratší než samičky. Čím menší druh, tím kratší životní cyklus, to platí hlavně u samečků. Kudlance můžete prodloužit život, když jí nebudete překrmovat ve stádiu před dospělostí, kdy se potom vysvlékají v delších intervalech. Tedy čím víc a častěji kudlanku krmíte, tím se rychleji vysvléká a roste. To samé platí i u teploty, čím vyšší teplota, tím rychlejší růst. Takto lze zpomalovat růst samečků, kteří mají o svlek či dva méně než samičky. Samozřejmě to platí i u dospělé kudlanky.. Stále však platí pravidlo nepřekrmovat!


Zdravotní obtíže

V případě zdravotních obtíží kudlanku umístíme do izolace a lépe do menší nádoby, aby mohla lépe lovit a také dále od ostatních. Udržujeme jí v suchém prostředí a o něco málo vyšší teplotě. Pít jí můžeme dát z pipety, třeba medovou vodu či slabý odvar heřmánku (med dodá energii a heřmánek je dezinfekční) nebo ji lehce pokropíme přední nohy, aby se mohla lépe napít než ze stěn chovné nádoby. Zkoušíme ji postupně dávat různé druhy krmného hmyzu (ten předchozí vyndáme) i za pomoci pinzety.

Někdy mají kudlanky černé oči, to bývá způsobeno tím, jak naráží na stěny terária (chovných nádob).

Zvracení kudlanek je ponejvíce z překrmování nebo sežerou-li infikovaný krmný hmyz, také to může být způsobeno vysokou vlhkostí.. Řiďte se instrukcemi v začátku zde popsanými.

Tmavé konce křídel jsou známky staršího věku kudlanek. Často i hnědnou či zčernají a poté odpadnou části končetin, to může být i původem plísně.. V tom případě udržujeme nižší vlhkost a dbáme na dobré odvětrávání chovné nádoby.

Při odmítání krmného hmyzu nezapomínáme na možnost toho, že se kudlanka bude svlékat nebo v dospělosti bude klást ootéku. Další informace najdete v kapitole Náročnosti při svleku kudlanek a Podrobněji o krmení kudlanek.


Dovětek

Na závěr bych chtěl dodat, že nejsem specialista odborník, stále se mám co učit. Vždyť kudlanek, které se dají chovat, je na 250 druhů, celkem se jich uvádí až okolo 2 500 druhů a další, nové se stále objevují.

Kudlanky mě neskutečně uchvátily. Jsou to tiší společníci, kteří jsou vůči člověku velice vnímaví. Dokonce rozpoznají konkrétní osobu. Jsou to bytosti, které se neustále něčemu učí. Mají svou osobitou inteligenci. Mohou mít s člověkem až kamarádský vztah. Rozhodně je to moje srdeční záležitost, kterou bych ale nemohl naplňovat bez plné podpory mých nejbližších, za což jim patří můj nekonečný dík.

Všem tedy přeji jen ty nejhezčí zážitky s kudlankami a ať vám v životě přinášejí velkou radost.


Zajímá vás něco dalšího? Napište nám, rádi vám odpovíme

Máte nějaké otázky? Zodpovíme je. Prosíme o pečlivé vyplnění kontaktních údajů.

Nevyplňujte toto pole: